Dneska ráno, jsem měla opravdu krásný budíček. Benďa blinkal... a neblinkal jenom jednou, ale rovnou 2x. Poprvé to nebylo tak hrozné, za což jsem byla fakt vděčná, protože bylo něco okolo půl čtvrté ráno, ale podruhé už to teda bylo se vším všudy. Samozřejmě, že jsem se rozčilovala, celou noc jsem pomalu nezamhouřila kvůli nemoci oka a ráno jsem měla vstávat do školy!  Tak jsem se z hluboka nadechla a vydečla a poblité prostěradlo odnesla do koupelny. Pomalu jsem se šla připravovat do školy, když pak vstala máma viděla mě...řekla, že jestli chci, mám zůstat doma. Bylo to jako vysvobození z mučivého snu... takže jsem souhlasila. Než jsem se, ale vracela do postele šla jsem odeprat Benďovu nadílku... no a představte si...

Josef Mengele si přezdívku "Anděl smrti" vysloužil za svého působení během druhé světové války v koncentračním táboře Birkenau. Ti co koncentrační tábor přežili uváděli, že až na mezírku mezi předními zuby byl Mengele docela pohledný chlap... proto tedy Anděl smrti. Josef Mengele se vyznačoval naprostou neúctou k lidskému životu a nulovými výčitkami. S ledovým klidem, naleštěnými botami a v bílých rukavicích odsuzoval při selekcích tisíce lidí na smrt. Bezcitný cynik Mengele dokázal ožít při jediné situaci a to když mezi novými transporty hledal dvojčata pro své genetické experimenty.

Místa, kde se před 65lety masově vraždilo dnes slouží už jen coby muzea a památníky na zločiny 2. světové války. Přes to z nich ta strašlivá vzpomínka nevyprchala... kráčíte po místech, kde před více než půl stoletím prožívali své poslední minuty, hodiny, dny, či měsíce života jiní lidé... většinou lidé, kteří nic nespáchali a přes to byli odsouzeni k smrti. V takových místech je i po tak dlouhé době cítit pach smrti a přítomnost té strašlivé křivdy, která se už nikdy nesmí opakovat. Tato místa dnes pro většinu jejich návštěvníků slouží jen jako atrakce, čas plyne a pamětníci mizí... přibližně do 10 let už tu nemusí být nikdo. Jak reálná pak bude historie plynových komor, krematorií a ostnatých drátů? Usadí se snad na ní prach dějin a postupně se začne zapomínat? Těžko... Pokud tato místa budou existovat, pach smrti nezmizí, zůstane jako připomínka dalším generacím o čistém zlu a smrti obcházející, za ostnatým drátem.